Forsberg

"Právě," přisvědčil Martin Beck."Měl tedy Göranssonův morris, a to na celou věc vrhá docela jiné světlo. Autem byl z Norrtälje ve Stockholmu pohodlně za jeden a půl hodiny. Parkovali tehdy na Holandské ulici na dvoře, kam na ně nebylo vidět. A měli chladírnu. Používali ji k úschově kožešin, oficiálně totiž měli zákazníky, kteří si je k nim přes léto dávali do úschovy, i když ve skutečnosti asi šlo o kradené zboží. Proč myslíš, že si vyměnili auta?"
"Vysvětlení bude jednoduché," řekl Kollberg."Göransson prodával a asi s sebou vozil spoustu šatů a různých jiných věcí. Do Forsbergovy vedetty se mu jistě vešlo třikrát tolik co do toho jeho morrise."
Na chvilku se odmlčel. Pak pokračoval:
Göransson tehdy pravděpodobně nic netušil. Pochopil to až později. Když se vrátil, domyslel to, co se stalo a že se musí auta honem zbavit. Hned po výslechu je dal do šrotu."
"Co tehdy říkal Forsberg o svých stycích s Terezou?" zeptal se Martin Beck.
"Že se s ní seznámil v jakési tančírně na podzim devatenáct set padesát a několikrát se s ní vyspal, kolikrát, to si nepamatoval.
Pak se v zimě seznámil se svou nastávající a nymfomanky ho přestaly zajímat."
"Tak to říkal?"
"Ano, skoro doslova. Proč myslíš, že ji zabil? Aby odstranil oběť, myslím v tom smyslu, jak si to Stenström zapsal do Wendlovy knihy?"
"Pravděpodobně. Všichni přece říkali, že se chlapům vtírala.
Takže vražda z vilnosti to rozhodně nebyla."
"Ne. Ale chtěl, aby to tak vypadalo. A navíc měl to obrovské štěstí, že se svědkové spletli, pokud jde o typ auta. Ten musel jásat! Určitě nabyl dojem, že má definitivně vyhráno. Jediný nejistý moment byl Göransson."
"Göransson a Forsberg byli kumpáni."
"A pak se nic nedělo, dokud do případu Tereza nezačal šťourat Stenström a nedostal od Birgerssona ten kuriózní tip. Zjistil, že ze všech, kdo byli do případu nějak zapleteni, měl morris minor jenom Göransson. Dokonce i barva laku souhlasila. Vyslechl na vlastní pěst spoustu lidí a začal Göranssona sledovat. Brzy samozřejmě zjistil, že Göransson od někoho dostává peníze.
Předpokládal, že je dostává od člověka, který zavraždil Terezu Camaráo. Göranssona to sledování připravilo o nervy a... víme vlastně, kde byl mezi osmým říjnem a třináctým listopadem?"
"Ano. Na jedné lodi v Jasném zálivu. Nordin ji dnes ráno našel."
Kollberg kývl hlavou.
"Stenström počítal s tím, že ho Göransson dřív nebo později k vrahovi přivede, a proto ho sledoval dál den ze dne a zřejmě naprosto nepokrytě. A jak se ukázalo, měl pravdu. I když to pro něho osobně skončilo katastrofou. Kdyby byl nejdříve podnikl tu cestu do Eksjö, na kterou se chystal..."
Kollberg zmlkl.
Martin Beck se zamyšleně mnul palcem a ukazovákem pravé ruky u kořene nosu.
"Asi to tak bude. Souhlasí to i psychologicky: Zbývalo devět let, než by byl případ Tereza promlčen. A vražda je jediný zločin, který je dost velký, aby strach z odhalení dohnal i jakžtakž normálního člověka k takové krajnosti. Navíc měl Forsberg zatraceně moc co ztratit."
"Víme přibližně, co večer třináctého listopadu dělal?"
"Ano, povraždil všechny lidi v tom autobuse včetně Stenströma a Göranssona, protože pro něho znamenali ohrožení. Ovšem jediné, co fakticky víme, je, že to mohl udělat."
"A jak to víme?"
Gunvaldovi se podařilo získat Forsbergovu služebnou. Je to Němka.
Mívá každé pondělí večer volno. A podle kapesního kalendáře, který nosí v kabelce, strávila noc mezi třináctým a čtrnáctým u svého chlapce. Kromě toho víme, a to z téhož pramene, že paní Forsbergová strávila týž večer na dámské večeři. Forsberg byl tedy pravděpodobně doma. Zásadně nenechávají děti doma samotné."
"Kde je ta služebná teď?"
"Tady. Necháme si ji tu přes noc."
"Co si myslíš o jeho duševním stavu?" zeptal se Kollberg.
"Asi bude velmi špatný. Nebude mu moc chybět k zhroucení."
"Otázka je, jestli toho na něho víme dost, abychom ho mohli zašít," pokračoval Kollberg.
"Za ten autobus ne," řekl Martin Beck."To by byl přehmat. Ale můžeme ho zatknout pro podezření z vraždy Terezy Camaráo. Máme tehdejšího klíčového svědka, který dnes změnil názor, a řadu nově zjištěných faktů."
"Kdy."
"Zítra dopoledne."
"Kde?"
"V jeho kanceláři. Ve chvíli, kdy do ní vejde. Bylo by zbytečné zatahovat do toho jeho ženu a děti, protože je teď v takovém stavu, že by byl schopen všeho."
"Jak?"
"Pokud možno bez hluku. Žádné střílení, žádné vylamování dveří."
Kollberg chvíli přemýšlel, než položil poslední otázku:"Kdo?"
"Já s Melanderem."